historická rešerže

Hrad Dívčí Kámen byl založen Joštem I., Petrem II., Janem I. a Oldřichem I. z Rožmberka, syny Petra I. z Rožmberka. Povolení, aby zmínění Rožmberkové „mohli postavit v Království českém hrad, nazvaný v českém jazyce Dyebthzi Kamen (Dívčí Kámen), zesílit a opevnit jej zdmi, příkopy, věžemi a jinými prostředky“ vydal v roce 1349 římský císař a český král Karel IV. Dodnes zachovaná zakládací pergamenová listina s přivěšenou majestátní Karlovou pečetí je uložena na pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň v Českém Krumlově (Velkostatek Český Krumlov, I 1Aa N. 142).

Hrad byl správním střediskem rožmberského panství Majdštejn, což byl běžně užívaný název, vzniklý určitým zkomolením německého názvu Dívčího Kamene. Podle rožmberského urbáře, z druhé poloviny 70. let 14. století, patřily k tomuto panství vesnice: Třísov, Vrábče, Planá, Homole, Kroclov, Holubov, Krásetín, Opalice, Záluží, Čertyně, Jamné, neidentifikovaná ves Borzie (Bory?) a stejně tak neurčitelný dvůr Pyennyk (Pěník?) (Truhlář Josef, Urbář zboží rožmberského z roku 1379, Praha 1880, s. 35–36). V roce 1483 patřily k panství Majdštejn vesnice: Žabovřesky, Radošovice, Čakov, Jankov, Dechtáře, Kaliště, Brloh, Rojšín, Nová Ves, Nákří, Litoradlice, Homole, Planá, Kroclov, Třísov, Vrábče, Chlum, Čertyně, Opalice, Záluží, Holubov, Krásetín a pozemky u Kuklova. Od roku 1502 přibyly ještě Plástovice. Takto fungovalo toto panství ještě v roce 1543. V roce 1546 již byly všechny jmenované vesnice součástí panství Český Krumlov (Velkostatek Český Krumlov, I 7Gb 2; I 7Ra 3 červená).

Když v roce 1541 Petr V. z Rožmberka dal zapsat do obnovených zemských desek rožmberské dominium, uvádí se Dívčí Kámen jako „Meydšteyn zámek zbořený“, který patří k českokrumlovskému panství.

Hrad Dívčí Kámen nikdy nebyl trvalým sídlem vrchnosti. Jediným, kdo v jeho zdech hledal obydlí, byl Oldřich II. z Rožmberka, který tam sídlil od podzimu roku 1457 do léta roku 1461. Důvodem zdejšího Oldřichova pobytu byly neshody s jeho synem Janem, který sídlil na Českém Krumlově. Trvalými obyvateli hradu v době jeho funkční existence byli tedy jen úředníci panství a hradní posádka.

Když se Oldřich II. z Rožmberka přestěhoval na Dívčí Kámen, nebyl hrad ve zcela dokonalém stavebním stavu. V říjnu 1457 si pan Oldřich objednal kachle na opravu kamen, v listopadu bylo opravováno dláždění „tu před mostem“ a šindelové střechy na hradních budovách (Rynešová-Pelikán, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, IV., Praha 1954, č. 624, 625).

Od roku 1383 je na hradě doložena existence kaple. K jejímu vybavení patřily v roce 1501: stříbrný kalich, misál, dvě ampule, tři oltářní ubrusy, zvonec, starý sešlý ornát. Ve stejném roce stálo v hradních pokojích 6 postelí a 5 stolů. V hradním pivovaru bylo 6 kádí a měděná pánev (Urkundenbuch der Stadt Krummau, I, Praha 1908, č. 178; Archiv český, 10, s. 100 – 101).

Jak již bylo řečeno, stálými obyvateli hradu byli rožmberští úředníci a ozbrojenci. Nejstarším známým tamním purkrabím byl v roce 1384 Jindřich Kocovec ze Svržna, v letech 1384 až 1403 Vojtěch z Kraselova, v letech 1412 a 1413 Matěj Višně z Větřní (Urkundenbuch der Stadt Krummau, I, Praha 1908, č. 284, 377, 385, 395, 447, 469, 485, 486, 489, 506, 520, 526, 529, 616, 623).

Podle Augusta Sedláčka postoupil Oldřich II. z Rožmberka v letech 1420 až 1424 hrad Dívčí Kámen svému příbuznému Vilémovi z Potenštejna. Žádný pramen to ale nepotvrzuje. Vilém z Potenštejna byl na Dívčím Kameni nejspíše purkrabím.

V letech 1454–1457 byl purkrabím na Dívčím Kameni Erazim z Michnice, v letech 1458–1463 Petr z Míkovic a Pernštejnce, v letech 1466–1468 Oldřich Roubík z Hlavatec, v letech 1469–1488 Kunáš z Machovic, okolo roku 1489 Augustin Stieger, okolo roku 1500 Karel z Mladějovic, v roce 1501 Varlejch z Bubna, v roce 1506 Jindřich Výrek z Ryžemberka (Urkundenbuch der Stadt Krummau, II, Praha 1910, č. 377, 379, 392, 401, 408, 404, 412, 430, 451, 576, 579, 644, 665, 673, 676, 693, 717, 774, 853, 880, 957).

Běžně bývala na hradě posádka, které velel purkrabí, a která spolu s ním čítala 10 mužů. Okolo roku 1470, v době válek propoděbradské a protipoděbradské strany, byl počet členů hradní posádky zvýšen až na 24.

V době třicetileté války, kdy byl kromě českokrumlovského hradu opevňován i Vítkův Kámen, nebyla Dívčímu Kameni a jeho údržbě či opravám věnována žádná pozornost. Byl již zcela pustý a opuštěný.

Teprve ve 20. století se začala o ruinu zajímat kulturní veřejnost. V roce 1934 vzešel první podnět od Klubu českých turistů, adresovaný ústřední správě schwarzenberského majetku, aby byla zřícenina opravena a zachráněna před dalším chátráním. Další intervence následovaly v letech 1935 a 1936. Tuto záležitost dostal na starost tehdejší ředitel Schwarzenberského ústředního archivu v Českém Krumlově, PhDr. Karel Tannich, který zároveň zastával funkci okresního konzervátora památkové péče.

Klub českých turistů navrhoval, aby byla zřícenina uzavřena, prohlídka možná pouze po zakoupení vstupenky. Vedle horní brány, která tvořila vstup do předhradí, chtěli zřídit dřevěnou boudu, kde by se prodávaly vstupenky, upomínkové předměty a časem také občerstvení. Podle Tannichova vyjádření státní památková péče tuto iniciativu uvítala, poněvadž by se tím zabránilo dalšímu chátrání ruiny. Ohledání situace na místě samém v roce 1936 komentoval Tannich takto:
„Zřízení dřevěné boudy za barbakanem horní brány, případně ve zdech napravo, kde bývaly koňské stáje, není možné. Lépe by bylo k tomu účelu využít hradní věž, která je nezachovalejší částí stavby. Stav hradních zdí je, až na některá místa, velmi špatný – to se týká hlavně hlavního hradu. Velké nebezpečí hrozí od zřícení rohové zdi u dolní brány, kde by měla být bouda pro hlídače. Pevnostní zeď je na dvou místech poškozená, takže hrozí brzké zřícení. Poškozené jsou také její základy. Velkou pozornost si zaslouží stav zdí jižního traktu hlavního hradu, stejně jako vysoká severní zeď paláce. Rohové kusy zdí chybí a zdi trpí deštěm a mrazy. Poškozené jsou také zbytky východní zdi hlavního hradu nad Vltavou. Zdi hlavního hradu ohrožují také dva vysoké odumřelé smrky, které se na ní uchytily. Je třeba zajistit, aby se ze zdi nevyvalovaly další kameny. Dále nutné odstranit malé náletové borovice a smrky, které svými kořeny zdi poškozují. Předání objektu Klubu českých turistů by bylo velmi výhodné, protože pro schwarzenberskou správu nemá ruina žádný hospodářský význam a Klub již investoval dosti financí do celé záležitosti.“ (Zemědělsko-lesnický archiv Český Krumlov, krabice č. 109).

Další zápis z jednání z roku 1936 uvádí, že „zřícenina stojí na pozemku číslo katastrální 1573/13 o  výměře 3,16 ha a je vedena jako plocha neproduktivní.“ V dubnu 1936 bylo rozhodnuto, aby Dívčí Kámen byl Klubu českých turistů pronajat, ne předán (ZLA ČK, krabice č. 109).

Dne 30. června 1936 byla uzavřena smlouva, ze které uvádím důležité části:
„Knížete ze Schwarzenbergu ředitelství panství v Českém Krumlově svoluje, aby odbor Klubu čsl. turistů v Českých Budějovicích vzal v opatrování hradní zříceninu Dívčí Kámen, stojící na pozemkové parcele číslo katastrální 1573/13 v katastrálním území Mříčí za následujících podmínek. Odbor Klubu čsl. turistů v Českých Budějovicích uzavře hradní zříceninu postavením plotů tyčkových s ostnatým drátem u otvorů ve zdech vzniklých zřícením nebo i úmyslným poškozením hradebních zdí neb na místech jiných tak, aby bylo možno do hradu vstupovat jen na místě vlastního vchodu nebo brány a tím zabráněno bylo dalšímu zlovolnému poškozování porušeného zdiva zříceniny… Dále jest O.K.Čs. T. v Č. Budějovicích oprávněn postavit na vhodných místech na majetku velkostatku výstražné a orientační tabulky a nápisy upravenými v dohodě s ředitelstvím velkostatku v Č. Krumlově… Hradní zřícenina jest na některých místech ve stavu velmi poškozeném, nebezpečném… O.K.Čs. T. zřídí na příhodném místě při vstupu do hradu u hořejší brány budku pro dozorce hradu. Z této budky zavede telefon do obydlí dozorce… Veškeré adaptace a úpravy budou prováděny po předchozí dohodě se Státním památkovým úřadem a po písemném schválení ředitelství velkostatku v Č. Krumlově… Vstup do zříceniny může se díti jen s vědomím dozorce hradu na vstupenky vydané O.K.Čs. T. při vstupném 50 haléřů a při hromadných školních výletech 20 haléřů za osobu… Vedle vstupenek smí dozorce prodávati pohlednice, štítky na hole a jiné turistické památky a podávati menší občerstvení, prodej sodové vody, piva, minerální vody a malinové šťávy – vše schwarzenberské výroby… za povolení O.K.Čs. T. zaplatí ročně 20 Kč… povolení se uděluje na dobu 10 let… O.K.Čs. T jest povinen starati se o to, aby pro údržbu zříceniny dosáhl státní podpory neb podpory z jiných veřejných fondů… O.K.Čs. T. se zavazuje udržovati stromy ve zřícenině hradu rostoucí. Pokud by se některý strom stal zřícenině nebezpečný, odstraní ho na žádost klubu schw. správa polesí.“ (ZLA ČK, krabice 109).

V září 1951 zmocnil IV. referát KNV v Českých Budějovicích Československou obec Sokolskou, turistický odbor, aby zadal udržovací práce na zřícenině hradu Dívčí Kámen do celkové částky 180 000 Kč. Práce měly být prováděny za spolupráce konzervátora pro ochranu historických památek v okrese Č. Budějovice a se schválením Státního památkového úřadu v Praze (ZLA ČK, krabice 115).

Dne 24. 5. 1956 proběhlo na odboru kultury rady KNV v Č. Budějovicích jednání, týkající se převzetí zříceniny hradu Dívčí Kámen. Obvod hradu byl stanoven takto: parcely č. kat. 1573/13, 1573/4, 1573/2. Bylo doporučeno, aby hrad, který byl ke dni jednání v operativní správě Krajské správy lesů, lesní závod Č. Krumlov – sever, byl prohlášen za státní kulturní majetek podle zákona č. 137/1946 Sb. a převzat do správy Státní památkové správy, případně odboru kultury KNV v Č. Budějovicích, v případě, že jeho historická a kulturní hodnota není taková, aby byl kvalifikován jako státní kulturní majetek. V té době byl hrad v péči turistického oddílu Slavoj v Č. Budějovicích na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi bývalým Klubem čs. turistů a bývalým vlastníkem hradu – správou schwarzenb. panství (ZLA ČK, krabice č. 116).

Durdíkova Ilustrovaná encyklopedie českých hradů z roku 1999 popisuje Dívčí Kámen na stranách 150–151:
„Pod hradem založeným na vysoké, již v pravěku osídlené skále, se nachází rozsáhlý opevněný latrán. Nejvyšší část skály zaujalo rozměrné dvoupalácové jádro přístupné průjezdem čelního paláce. Značná část obou paláců se dochovala v plné výši tří pater. V každé úrovni obsahovaly tři plochostropé místnosti. Až do druhého patra jsou z obranných důvodů velká okna obrácena pouze do nádvoří. V mladším třetím patře zadního paláce se dochoval zbytek velkého polygonálního, žebrovou klenbou zaklenutého arkýře hradní kaple. Jádro obíhal parkán. Před jeho čelem se rozkládá dlouhé předhradí, které bylo ukončeno mohutnou okrouhlou věží a obsahovalo množství hospodářských staveb. Vcházelo se do něj čtverhrannou věžovou branou. Od ní klesala do latránu opevněná cesta s dalšími dvěma branami.“

V archivním fondu Velkostatek Český Krumlov je pod signaturou IA B N. 133 uložen geometrický nákres zříceniny Dívčí Kámen z roku 1798. Plán zachycuje situaci na konci 18. století, kdy stála ještě většina pevnostních zdí a půdorys vnitřního hradu byl dobře rekonstruovatelný. Tento plán použil August Sedláček ve svém článku o Dívčím Kameni v díle České hrady, zámky a tvrze Království českého, Praha 1932, s. 60–71.

Anna Kubíková